DJ EZOP

Jedné noci, je to už pár let, si to štráduju z Pošty, to je hospoda, kam se chodím pravidelně každý pátek ožírat, jsem potkal mýho kámoše Pytlíka. "Zdravím tě, kámo," pravil. Za ním stojící perzóna mi nebyla zcela neznámá a i ta se přidala k vřelé zdravici. Nebyl to nikdo jiný, než Klímis. A ať s nimi jdu lejt, že prej je proč a ať se na nic neptám a jdu. I šel jsem. V Palermu, tehdy ještě Stiborovo Palermu, jsme usedli ke stolu za barem a kluci začali objednávat kořalku. Nevím ani, kolik jich bylo, než kápli božskou. "Právě se vracíme ze schůzky s jedním pánem," kterého já právem nazvu pozemšťanem, je chvíli tu, pak zase tam a všude bratra má. A s tímto mužem prej podepsali nájemní smlouvu o pronájmu prostor, ve kterých se chystají začít provozovat hospodu v pořádném stylu. Pub, chálka, muzika, sál a koncerty, prostě paráda podniček, kterej mi tu už léta chyběl. A prej, že mě chtěj jako domácího dýdžeje. Samozřejmě jsem souhlasil, nabídka to byla natolik lákavá, že se mi ani nechtělo věřit, že je vše realita. Poté jsem si vše řádně vypláchnul z hlavy a nechal věcem volný průběh (nechal jsem vše plynout).
Po nějakém čase se ledy hnuly. Kluci mi prozradili, kde se vše uskuteční. Jednalo se o bývalou bulharskou a poté vietnamskou diskotéku. (Prostor to je parádní, viz. Galerie; sekce Noego, složkaHospoda od začátku do konce.)
Jezdil jsem je celkem pravidelně navštěvovat a koukal jsem, jak jim jde práce od ruky. Po nějakém čase se z neuvěřitelného prostoru plného zrcadel začala klubat hospoda mého zrna. Silvestr se slavil, samozřejmě, tam. Pak ještě nějaký čas a byla ofiko otvíračka. To byla sláva, hospoda je tu. Takže "NOEGO GO!"
Tak to byl začátek celkem pohodovejch časů. Scházeli jsme se tam každý den, někdy obden a pravidelně každej pátek jsem se tam ožral. A pamatuju se, že jsme kecali úplně o všem. Nikdo nikoho neosočoval a všichni jsme si byli tak nějak blíž. Prostě jsme kámošili, a to kámošství jsme v tom Noegu tak nějak utužovali. Později přišli i první koncerty, no fakt super, prostě parta. (Fotky jsou taky v galerii.)
Po nějakém čase se nad vchodem objevil nápis NOEGO.CZ a kariéra slušně našlápnutého podniku mohla odstartovat. Škoda, že prachy vše ukončily, ale toto Noego bylo reálné, hmatatelné. Jsem rád, že jsem mohl kráčet tuto pohodovou cestu s nimi. Doména Noego.cz je zaregistrována.
Čas se valil dál a já chodil pravidelně každý pátek užívat pivo střídavě do Dvora a na Poštu. Jedna hospoda super pivo, ale hulit venku, druhá pivo trochu horší, ale hulit u stolu - stesk po Noegu. Tam bylo všechno, co jsem potřeboval pro svoji páteční pohodu.
A zase pátek, sedím, piju pivo a proti mně kámoš Daga. Je trochu, no spíš dost blázen do computerů, a že prej si udělal na internetu blog a ať se tam mrknu. Vůbec jsem nevěděl, co to je, a tak, ještě v noci, jsem šel "surfovat". Trvalo chvíli, než jsem se proklikal až na kýženou stránku. Bohužel si nevzpomínám na adresu, ale na tom stejně nezáleží. Koukal jsem jak zjara na to, co je možný udělat pro potěchu svou a svých kámošů. A vše zase plynulo, svobodně plynulo.
Za nějaký čas si Daga vzpomněl, že Noego hospoda už neexistuje, ale doména Noego.cz ano. Tedy oslovil dva její majitele o svolení uložit svůj blog na tuto doménu. Následoval souhlas a blog bez hranic je tady. Doména Noego.cz se usadila v mém PC na první místo a první, co se otevřelo po zapnutí, byla právě ona. Časem, anebo snad přirozeným vývojem v partě, došlo ke spojení silné trojky: Daga, Straka, Arhet. Celkem ucházející trojice autorů, kteří pravidelně psali články na tento blog. Paráda, je co číst a mně připadá, že tyhle tři chlapíky lépe poznávám a rozumím jim. Po nějakém čase se k nim přidal ještě Pitldc a team byl komplet.
To, co mě ale udivuje, je o něčem jiném. Lidi se v hospodě začínají bavit o blogu. Blogeři se scházejí jen sporadicky, a když tak učiní, baví se taky o blogu. A všude jen samý blog, prostě všude Noego.cz. A zase vše plyne, články, komenty a zase články a zase komenty, první hádky, odchody, příchody a zase odchody... No prostě masakr.
Nejlepší kámoši si vzájemně dávají najevo nenávist a nadřazenost a pak zase podporu. Trochu mazec. Já zase kráčím tuto cestu společně s Noegem. Tentokrát ale virtuálním, nehmatatelným. Takže to, co je, už není a to, co není, je. Chci tím říct, že Noego.cz jede po všech peripetiích dál, ale nepůsobí na mě už tak přátelsky a vřele jako v jeho začátcích. No, necítím se tam na návštěvě tak spokojeně, jako dřív a nejsem přesvědčen, že jsem tam tolik vítán, jako dřív. Pravdou je, že tento můj pocit mě, i když si to nechci připouštět, stále víc a víc pohlcuje. Potvrzuje to jen to, co řkám: Čiň čertu dobře a on peklem se ti odmění. Ono pomyslné peklo je to virtuálno, které přesvědčilo i mě stát se pisálkem a ne povídálkem i přesto, že povídání preferuji nad psaní. Virtuálno, které nutí lidi říkat si do očí silná slova, která se užívají jen v krajních případech. Možná je to jen přirozený vývoj. Já ale ještě tak daleko nedospěl a jsem rád. A vše zase plyne dál bez ohledu na cokoliv. A já kráčím tiše vedle.

A poučení: nikdy se nenechej pohltit něčím, na co se nemůžeš sáhnout. Jedno tě stmelí, druhé rozeštve a přesto je vše na oko stejné.
Takže, pánové a dámy, žádný vysedávání u computeru a hurá do hospody. Oční kontakt nelze ničím nahradit.
Jo a teď se na mém PC otevírá jako první doména Djezop.cz a Noego.cz je až na druhém místě. A proč? No přece proto, že jsem DJEZOP.

P.S. V hebrejštině "www" znamená "666".